Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jako obraz v zrcadle - 4. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Jako obraz v zrcadle - 4. kapitolaDneska přidávám trochu nudnější díl (jednou to přijít muselo). A je to hlavně proto, že zde bude pohled Edwarda, který jak víme toho moc kolem sebe nevnímá. Vrátím se trošku v čase a vy si budete moct přečíst, co vlastě viděl v minulé kapitole ;) Přiznám se, že mi ho začíná být líto xD Nebudu to dál rozpitvávat, prostě čtěte ;)

24.12.2009 (12:15) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2973×

Edward:

 

Od první hodiny jsem měl kolem sebe pouze mlžný opar, přes který neproniklo nic. Nikdo a žádná myšlenka. Dokonale jsem se distancoval od všeho, co se dělo kolem mě. A stále jsem ji měl před očima. Ten její nádherný obličej. Ten úsměv. Přesně tuto tvář jsem viděl před první hodinou, když jsme se proplétali davem. Ale bylo to možné? Je možné, aby tady stále byla? Stále osmnáctiletá? Ne. A to mě ubíjelo.

 

Sem tam mě někdo z rodiny nasměroval správným směrem, nebo mnou zatřásli, když skončila hodina. Nevnímal jsem čas, nevnímal jsem okolí. Před očima jsem měl pouze její tvář a bál jsem se procitnout, protože jsem věděl, že v tom skutečném světě už pro mě není.

 

„A co jste udělali s ním?“ proniknul ke mně Aličin hlas.

„Možná usnul.“

 

Nato mnou Alice prudce zatřásla. „Jsi v pořádku?“ v jejím hlase jsem slyšel paniku. Našel jsem její obličej. „Jo. Jsem v pohodě.“ zamumlal jsem. Co jiného jsem jí měl říct? Nech mě, sním o dívce, kterou jsem opustil? Zdá se mi, že je stále tady, jako kdyby se nic nestalo?

 

Její oči si mě ustaraně prohlížely. Pak mě popadla za ruku. Usoudil jsem, že si jdeme pro jídlo. Opět jsem vypnul a vše co následovalo, jsem dělal úplně jako robot.

 

Opět mě probudil až Emmett. „Edwarde! Vrať se na zem sakra! Tvojí rodinu ohrožuje debil a ty sis toho ani nevšiml.“ Byl celý rozčilený.

 

„Promiň, zamyslel jsem se.“ odpověděl jsem. V jeho hlavě jsem si mohl přečíst jedinou myšlenku, kterou jsem začínal považovat za velmi pravděpodobnou. Je to blázen!

 

Zatnul jsem zuby. No tak, prober se! Všichni už byli po „obědě“ a měli odnesené táci. Jen ten můj stále ležel netečně na stole. Popadl jsem ho a šel odnést. Stihl jsem však udělat pouze jeden jediný krok a v tu ránu jsem se opět zastavil. U zadního východu jsem ji uviděl. Bellu. Právě odcházela a její nádherné vlasy za ní vlály. Jídelnou se rozlila její nádherná vůně a já si byl stoprocentně jistý, že to tentokrát není pouze sen. Byla skutečná!

 

Slyšel jsem, jak můj tác s třísknutím dopadl na zem a pak následoval Aličin výkřik. To už jsem však letěl jídelnou. Propletl jsem se mezi stoly a bylo mi úplně jedno, jestli mě někdo uvidí. Přeskočil jsem poslední židli a vyběhl z jídelny. Přede mnou se rozprostíralo malé parkoviště, přeplněné auty. Zmateně jsem pátral očima po parkovišti. To bylo však prázdné. Nikde ani živáčka. To ne. To není možné. Viděl jsem ji!

 

V zoufalství jsem začal chodit do kolečka. Tiskl jsem ruce ke spánkům a oči jsem měl zavřené. Bella… Moje Bella. Přece jsem ji teď viděl! Byla to ona! „Viděl jsem ji!“ zakřičel jsem.

 

V tu chvíli se ke mně přihnala moje rodina. „Ty ses úplně pomátl! Chceš nás prozradit?!“ sykl Emmett a zastavil mne na místě.

Zvedl jsem k němu oči. „Byla tady. Já ji viděl. Viděl jsem ji.“ zašeptal jsem zoufale.

„Koho jsi viděl?!“

„Bellu. Byla tady.“ zopakoval jsem.

 

Všichni na mě nevěřícně zírali. V jejich očích se mísil strach, zoufalství a lítost. Všichni mlčeli. Sklopil jsem oči a sledoval chodník pode mnou. Rád bych jim řekl, že jsem si to asi jenom představoval, jenže to nebyla pravda. Byl jsem si stoprocentně jistý, že to byla moje Bella.

 

Když jsem zvedl oči ze země, Alice tu už nebyla. Se zděšením jsem si uvědomil, že jsem zase vůbec nic nevnímal. Emmett mě odváděl k autu a v jeho myšlenkách jsem slyšel starost. Myslel si, že jsem blázen. K tomu jsem neměl co říct. Všichni jsme se naskládali do Emmettova jeapu. Mě strčili na zadní sedadlo, z jedné strany Jaspera a ze druhé Rose. Byl jsem v pasti. Teda až na to, že já utíkat nehodlal. Po chvilce přiběhla i Alice, sedla si na sedadlo spolujezdce a vyjeli jsme. Podle ubíhající cesty jsem poznal, že jedeme domů.

 

 

 

Carlisle:

 

Po Emmettově telefonátu jsem ihned všeho nechal a jel domů. Měl jsem strašný strach. Co se mohlo stát? Emmett mi do telefonu nic neřekl a já se ho na nic ani neptal. Věděl jsem, že by mi jen tak nevolali. Musí to být něco vážného. Ale co se stalo?

 

Doma jsem byl za pět minut. Vystoupil jsem z auta a přecházel na verandě z jedné strany na druhou, než konečně přijeli. Když jsem je však viděl vystoupit, ztuhl jsem. Jejich výrazy mne zmrazily na místě. Všichni měli ve tváři výraz smutku, strachu a beznaděje. Edwardovi se však v tváři mísilo ještě něco. Provinilost. Napadl snad někoho? Rychle jsem se zaměřil na jeho obličej, oči však rudé neměl. Možná ho stihli zastavit dřív, než…

 

„Ne.“ hlesnul Edward. „Nikoho jsem nenapadl.“

„Promiň, nemyslel jsem to tak.“ v duchu jsem si nadával. Jak jsem jen o něm mohl pochybovat?

„Tak pojďte dovnitř.“ ustoupil jsem ze dveří.

 

„Viděl Bellu.“ šeptl mi Emmett, když kolem mě pocházel a objal Edwarda kolem ramen.

 

„Kde?“ zeptal jsem se rychle. Že by ji konečně našel? Ale proč je tedy tak strhaný?

„Ve škole.“ hlesl a svalil se do křesla. Odmítla ho?
„Prý vypadala jako dřív.“ dodala Alice. Jako dřív? Osmnáctiletá? Sedl jsem si naproti němu.

„Edwarde, ale to je přece nemožné. Nemohla to být…“

„Nepotřebuju psychologa, Carlisle.“ zarazil mne. „Potřebuju jenom, abyste mne vyslechli. Vím, zní to šíleně, ale já ji prostě viděl. A jsem si stoprocentně jistý, že to byla ona.“

„Třeba jí byl jenom někdo hodně podobný.“ navrhla Rose.

„Nikdo se jí nemůže takhle podobat.“ procedil mezi zuby a já cítil, že má co dělat, aby se nerozkřičel.

 

„Dobře.“ uzavřel jsem to. Nechtěl jsem se s ním dál hádat. „Dej si na týden pauzu a když se budeš cítit líp, vrátíš se zase do školy.“

„V žádným případě. Jdu do školy hned zítra. Nejsem blázen a nemusím si dávat

žádnou PAUZU!“ rozkřikl se.

„Nejdřív pozítří. Zítra má celý den svítit slunce, takže do školy stejně nemůžeme.“ zamumlala Alice a snažila se vzdorovat vražednému pohledu, kterým ji probodl Edward.

„Pozítří.“ zamumlal.

 

„Tak jo. Budoucnost vyřešena a teď se pojďme zabývat přítomností. Nevím jak vy, ale já si na obědě moc nepochutnal.“ Vyskočil Emmett, popadl Edwarda za košili a odběhl s ním ven. Ostatní je s úlevou následovali.

 

Zůstal jsem sám. Využil jsem příležitosti, že je Edward pryč a já tak můžu bez obav přemýšlet. Dvacet let je dlouhá doba. Pro upíra možná chvilka, ale pro něj to byla věčnost. Dalo se očekávat, že to špatně ponese. Představoval si, že ji tu opět najde. Jen o pár let starší, ale stejnou. Nepřipouštěl si možnost, že se z Forks někdy odstěhuje.

 

„Smíří se s tím.“ zašeptal jsem. Jen to chce čas.

 

Sebral jsem klíčky od auta a rozjel se zpátky do nemocnice.

 

3. kapitola * Shrnutí * 5. kapitola

Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jako obraz v zrcadle - 4. kapitola:

 1
3. Esther
13.08.2011 [11:57]

Esthermám takový zvláštní pocit, že ta dívka, kterou viděl mohla být jeho a Belly dcera

2. kikuska
11.06.2011 [19:51]

chudák Edward ale ja mu verím len nech sa to už vysvetlí inak sa asi zbláznim aj ja Emoticon Emoticon Emoticon

1. MatikEsmeCullen
31.05.2011 [13:56]

MatikEsmeCullenhudák Edward ... Mne ho je ľúto ... Prečo mu to robíš ??? A čo Bella ?? Že by sa s nej stal upír ... No ja neviem ale radšej idem rýchlo na ďalšiu kapitolu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře